Spánková paralýza a spánková obrna jsou dva různé názvy pro podobný fenomén. Jedná se o stav, kdy člověk po probuzení nebo před usnutím vnímá, že nemůže hýbat svým tělem, přestože je plně vědomý. Tento jev může být doprovázen i halucinacemi, které mohou být zrakové, sluchové nebo i senzorické. Obvykle trvá několik sekund až několik minut. Spánková paralýza se vyskytuje v přechodné fázi mezi spánkem a bděním, často na pozadí narušeného spánkového cyklu nebo nedostatečného odpočinku.
Spánková paralýza
Spánková paralýza (anglicky sleep paralysis) je dočasný stav neschopnosti pohybu a reči během probouzení nebo usínání, kdy je člověk při vědomí, ale jeho tělo je „paralyzováno“. Jde o poruchu REM fáze spánku, tedy fáze, ve které intenzivně sníme a naše tělo je přirozeně znehybněno, aby jsme pohyby ze snů neprožívali fyzicky.
Typické příznaky a projevy spánkové paralýzy
- člověk se probudí, ale nedokáže se pohnout ani mluvit.
- mozek je už bdělý, ale tělo zůstává v REM režimu, kde je vypnutý svalový tonus – tedy schopnost pohybu.
- mohou se objevit halucinace: postava v místnosti, tlak na hrudi, zvláštní zvuky, hlas nebo pocit přítomnosti někoho cizího.
- stav obvykle trvá sekundy až několik minut, ale subjektivně působí mnohem déle.
- často je spojen s nedostatkem spánku, stresem, nepravidelným režimem, únavou nebo změnami spánkového cyklu.
- nejde o nemoc, ale o samostatný spánkový jev nebo symptom – někdy se vyskytuje i jako součást poruch jako narkolepsie (neodolatelnou únavu a náhlé záchvaty spánku během dne).
- spánková paralýza není nebezpečná – i když může působit velmi děsivě, nezpůsobuje poškození mozku ani žádné trvalé následky.
Spánková obrna (fyziologická)
Spánková obrna je normální a úplně přirozený jev, který se děje každému během REM fáze spánku. Během této fáze tělo ztratí svalový tonus, tedy je „znehybněné“, aby jsme se během snění nehýbali a neublížili si.
Příznaky a projevy spánkové obrny
- vyskytuje se během spánku, kdy člověk není při vědomí.
- je to běžná součást zdravého spánkového cyklu.
- nezpůsobuje úzkost ani nepříjemné pocity, protože si ji neuvědomujeme.
- tento ochranný mechanismus je však narušen při některých poruchách, např. při narkolepsii, kde se obrna objeví v bdělém stavu – a v tomto případě mluvíme o spánkové paralýze jako symptomu.
Diagnostika spánkové paralýzy
Diagnostika spánkové paralýzy obvykle vychází z klinické anamnézy a rozhovoru s pacientem o symptomech. Spánková paralýza je často diagnostikována na základě popisu symptomů.
- anamnéza a rozhovor s pacientem: lékař se obvykle zeptá na příznaky, jako je neschopnost pohybu a řeči při probouzení nebo usínání, výskyt halucinací, pocity strachu nebo úzkosti a trvání těchto stavů.
- spánkový deník: pacient může být požádán, aby si vedl spánkový deník, kde bude zaznamenávat čas, kdy zažívá spánkovou paralýzu, a jiné faktory jako stres nebo změny v spánkových návycích.
- polysomnografie: v případě závažných případů nebo pokud je podezření na poruchu spánku (např. narkolepsie) může lékař doporučit polysomnografii, což je spánková studie na monitorování spánkových fází, elektrických aktivit mozku a dalších tělesných funkcí během spánku.
Léčba spánkové paralýzy
Spánková paralýza není nemoc, ale spíše spánkový jev, který často nevyžaduje specifickou léčbu. Pokud se však stává častým problémem nebo způsobuje úzkost, existují způsoby, jak zmírnit symptomy.
Zlepšení spánkových návyků
- udržování pravidelného spánkového režimu: chodit spát a vstávat každý den ve stejný čas.
- kvalitní spánek: zajistit si dostatek spánku (7–9 hodin denně).
- vyhýbání se stresu a uklidnění před spánkem: před spaním se vyhnout stimulantům jako je kofein, elektronická zařízení a stresující situace.
Redukce stresu a úzkosti
- relaxace a meditace před spánkem mohou pomoci zmírnit úzkost a snížit výskyt paralýzy.
- techniky hlubokého dýchání mohou být také užitečné při zmírnění napětí.
Úprava spánkového prostředí
- ujistit se, že máte tiché, tmavé a pohodlné prostředí na spánek.
Farmakologická léčba
- pokud je spánková paralýza spojena s narkolepsií nebo jinými spánkovými poruchami, může být potřebná léčba narkolepsie nebo jiných problémů se spánkem.
- V některých případech mohou být na léčbu spánkové paralýzy předepsány antidepresiva nebo lékové režimy na zlepšení kvality spánku.
Kognitivně-behaviorální terapie
- v případě častých nebo těžkých epizod spánkové paralýzy může lékař doporučit psychoterapii, která pomůže zvládat úzkost a stres spojený s tímto stavem.
Zdroj:
- Stefani, A., & Högl, B. (2021). Nightmare disorder and isolated sleep paralysis. Neurotherapeutics, 18(1), 100–106. https://doi.org/10.1007/s13311-020-00966-8https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8116464/
