Misofonie (anglicky Misophonia) představuje komplexní neuropsychologickou poruchu charakterizovanou nepřiměřenou emocionální reakcí na běžné zvuky, jako je žvýkání, dýchání, klepání či polykání. Tento stav, jehož název doslova znamená „nenávist ke zvuku“, může významně ovlivňovat kvalitu života pacientů a vést k vyhýbavému chování či sociální izolaci. Misofonie je stav, který se řadí mezi poruchy zpracování sluchových podnětů s výraznou afektivní dysregulací. Přestože není v současné době zařazena jako samostatná diagnostická jednotka v klasifikačních systémech DSM-5 nebo ICD-10, výzkum naznačuje, že její klinické projevy lze jednoznačně odlišit od jiných sluchových nebo neuropsychiatrických poruch.
Charakteristika oněmocnění
Obvykle se rozvíjí v dětství nebo adolescenci, avšak její projevy se mohou manifestovat i v dospělosti. Etiologie zůstává nejasná, předpokládá se však multifaktoriální původ zahrnující genetické predispozice, senzomotorické poruchy a emocionální regulaci.
Příčina
Nejčastěji popisované spouštěče zahrnují:
- orální zvuky: Žvýkání, polykání, mlaskání, dýchání.
- repetitivní zvuky: Klepání perem, ťukání prsty, šustění papíru.
U řady pacientů mohou být projevy misofonie provázeny pocity studu či viny, zejména pokud jejich reakce narušuje sociální interakce nebo profesionální život.
Diagnostika Misofonie
Vzhledem k absenci konsenzuálního diagnostického kritéria se diagnóza misofonie opírá o:
- podrobnou anamnézu: Identifikace specifických spouštěčů, hodnocení emocionální a behaviorální reakce, vliv na každodenní aktivity.
- dotazníkové nástroje: Specifické škály zaměřené na identifikaci misofonických symptomů, jako je Misophonia Questionnaire (MQ) či Amsterdam Misophonia Scale (A-MISO-S).
- vyloučení jiných poruch: Diferenciální diagnostika zahrnuje hyperakuzi, obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD) či generalizovanou úzkostnou poruchu (GAD).
Léčba Misofonie
Léčba misofonie není v současnosti standardizována a je primárně zaměřena na zmírnění příznaků a zlepšení kvality života pacientů. Mezi nejčastěji využívané terapeutické přístupy patří:
- kognitivně-behaviorální terapie (CBT)
- expozice a desenzitizace: Postupné vystavování pacienta spouštěcím zvukům za účelem snížení citlivosti na tyto podněty.
- zuková terapie: Použití bílého šumu nebo zvukových maskovačů ke zmírnění intenzity vnímaných spouštěčů.
- farmakologická léčba: V některých případech může být indikována farmakologická léčba, zejména pokud je misofonie provázena komorbidními úzkostnými či depresivními stavy.
Jak se projevuje misofonie
Projevy misofonie jsou často intenzivní a zahrnují především:
- emocionální reakce: Prudké pocity hněvu, podráždění, úzkosti nebo znechucení, často nesouměřitelné s intenzitou spouštěče.
- fyzické symptomy: Tachykardie, svalové napětí, pocení či třes.
- behaviorální změny: Vyhýbání se situacím, kde se spouštěče vyskytují, případně použití sluchadel s maskovacím šumem či sluchátek pro eliminaci zvuku.
- kognitivní reakce: Myšlenky na útěk, iracionální zlost či pocity bezmoci.
Zdroje pro text:
- Deo, R. C. (2013). Machine learning in medicine. Circulation, 127(9), 938–944. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3553052/
- Storch, E. A., Schneider, S. C., & Guzick, A. G. (2022). Misophonia and its clinical correlates. International Journal of Environmental Research and Public Health, 19(6), 6790. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9180704/#B20-ijerph-19-06790